|
|
|
hoditi sě, -źu, -dí ipf. i pf. k hoditi I. i pf.1. komu, čemu hodit se, být vhod 2. komu, čemu líbit se 3. čemu, k čemu, s inf. hodit se, být vhodný k něčemu 4. komu, čemu, kam náležet, příslušet, patřit; neos. být vhodné, patřit se, slušet se 5. komu, čemu, k čemu, na čem, v co ap. hodit se, být ku prospěchu, k užitku někomu n. něčemu 6. mít platnost, platit II. pf.1. komu naskytnout se; s větou obsah. přihodit se, stát se 2. (o nepříjemném) komu jak postihnout, zasáhnout někoho 3. koho čím kam zasáhnout, trefit 4. koho, kam vrhnout se na někoho n. někam Sr. házěti sě, nahoditi sě Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
hoditi, -z’u, -díš ned. i dok. (komu, čemu) jednat vhod komu, čemu; mířit k něčemu; nám to hodíš činíš, způsobuješ nám to vhod: hodě býti být vhod; jsú hodě jsou k užitku; (koho čím) zasáhnout, trefit; — hoditi sě (komu) hodit se, být vhod, k užitku, k prospěchu; svědčit komu, hovět Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|